Trochu exotiky z Indonésie. Komedie Quickie Express o tom, jak se z chudého chlapce stane úspěšný gigolo. Hodnocení na ČSFD je zatím 85 % a časem zcela jistě klesne, protože jsem na tento film vytvořil titulky a ne každý ocení bláznivý scénář s někdy až ochotnickým herectvím a předvídatelnými fórky. V ledasčem mi to připomnělo Troškovy kraviny, ale na rozdíl od nich jsem se Quickie Expressu bavil. Takhle by možná mohly vypadat Troškovy komedie, kdyby byl Troška lepší režisér a točil podle jiných scénářů. Quickie Express potěší, ale není to žádná bomba. Bomba by to mohla být pro ty, co si u všech Kameňáků smíchy natrhli hubu.

I když má film skoro 2 hodiny, děj letí a ani chvilku jsme se nenudil. Tvůrci si navíc odpustili různé sentimentální odbočky nebo nelogické zasahování do jiných filmových žánrů jak jsem to viděl třeba u „komedie“ Pánská jízda (scény, kdy si Dejdar povídá s fotkou mrtvé manželky).

Líbily se mi i různé zpomalovačky a lítání kamery okolo hlavního hrdiny, když stylově vchází do Casina za klientkou. 100x provařená inspirace z amerických filmů tady vychází na jedničku, aniž by to vyznělo nějak trapně či nudně.

Co se povedlo méně jsou herecké výkony. Pitvoření a koulení očima jako by vypadlo z nováckých zábavních estrád. Přes to všechno je z Quickie Expressu cítit chuť tvůrců udělat poctivou komedii, která sice nemá žádné vyšší ambice, ale dá se na ni v pohodě koukat.