Nasadit špunty do uší, stisknout PLAY a frčet si to kamsi. Většina si pod touhle větou představí svoji oblíbenou muziku v mp3 přehrávači. Už podle názvu článku bych vám ale rád nabídl jinou alternativu než je hudební číslo z ESA(dávají to ještě?)… Mluvené slovo aneb pár tipů na pořady v Českém Rozhlase (dále jen ČR). Ještě před dvouma rokama jsem si představoval rozhlas jako rádio plné vrásčitých fandů dechovky se zoufale nudným programem a vkusem z roku 1953. Mno, není tomu tak. ČR toho nabízí mnohem víc!

Je to taky moloch k pohledání. Stanic na ČR najdete víc než vlasů na hlavě Daniela Landy. Proto i nabídka různých pořadů je veliká. Nejsou to jenom čtené povídky, romány, ale především publicistické, debatní pořady, různé rozhlasové poradny, zprávy, komentáře k domácímu a světovému dění i muziku, která se kolem rádií typu Impuls, Evropa2 atd. mihla ze vzdálenosti Země – Mars. Raději se snad ani nebudu zmiňovat o těchto  stanicích s „veselými a pozitivními“ moderátory pouštějících jednu hudební zombie z osmdesátých let za druhou. Raději nahodím rádio Wave (bohužel pouze přes internet+kabel)

Tohle ale není povídání o hudbě. Mým cílem je seznámit vás se zajímavými pořady, které se ve vašem mp3 playeru rozhodně neztratí a určitě zaujmou. Pokud ale někdo z vás má špunty v uších jenom na rušení spolusedících v MHD a do školy se pohybuje příkladným kyvadlovým pohybem pozérsky držíc nejnovější BRAVO v ruce, tak to věru nebude článek pro tebe (i když mladý intelektál se může skrývat kdekoliv).

Všechny pořady si můžete stáhnout z obrovského archívu přímo na stránkách ČR. Za to je třeba poděkovat modlitbou. Amen! Jediná vada na kráse je, že si příspěvky v archívu nemůžete hledat po stránkách, ale pouze pomocí tlačítek „STARŠÍ“ nebo „NOVĚJŠÍ“, takže pokud se chcete dostat k nejstaršímu vydání určitého pořadu, stojí vás to někdy hodně kliků. Jinak si můžete hledat pomocí klasického vyhledávání nebo podle určitého pořadu.

Začnu rovnou mým nejoblíbenějším, jmenuje se: KRITICKÝ KLUB JANA REJŽKA (dříve Člověk a kultura) – tento 50ti minutový diskuzní klub je asi unikát. Je to dáno především moderátorskými osobnostmi Jana Rejžka a Vladimíra Justa vyjadřujícími se KRITICKY k aktuálnímu dění ve světě kultury. J. Rejžek ani V. Just nejsou žádná  ořezávatka, které mluví encyklopedickým slovníkem. Výborné, trefné, kolikrát především vtipné glosy na naše zpěváky(čky), herce(čky), režiséry(ky) atd. nikdy nenudí. Takhle si představuji kritiku tzn. když je to shit, tak se prostě má říct, že to je sračka (Rejžek i Just se vyjadřují slušnějšími, lepšími výrazy, ovšem bez ztráty údernosti). Tento pořad mě donutil po roce zase otevřít knihu (doporučenou v pořadu) nebo zajít do divadla (to mě čeká). Přímé, někdy možná kontroverzní, názory vyburcují kolikrát posluchače, aby začali volat do studia s vlatními názory. To je sice hezké, ale někdy mám pocit, že se tam kromě sýpajích důchodců s alzheimerem dovolá málokdy někdo s jasným stručným názorem. Pár hlášek od Jana Rejžka na účet volajícího bambuli už taky padlo, následováno poděkováním za názor a následným utnutím spojení, což zase vyvolalo vlnu telefonátů od dalších nechápavých posluchačů, že takhle to přece nejde. Blbců se najde vždycky dost. Chvilku mi trvalo než jsem tomu přišel na chuť, ale teď neznám lepší záležitost k poslechu.

KÁVA O ČTVRTÉ – opět diskuzní pořad. Do studia jsou moderátorem pozváni zástupci všech stran, které se vztahují k tématu. Většinou se jedná o 2-3 lidi. Rozpětí témat je nekonečné. Jednou se řeší problém geneticky upravovaných plodin, podruhé se dozvíte jak je to s izolacemi na dům nebo proč máme takovou spoustu dětí v dětských domovech. Tady si najde každý co ho zajímá. Pořad trvá 50 minut a v druhé půli se opět dovolávají sami posluchači. Je to stejné jako u Kritického klubu Jana Rejžka. Navíc je Káva o čtvrté každý den, takže se našli i věrní „volači“, které NEOMYLNĚ poznám již v pozdravu. Uvádím legendu: „dobrý den, tady Josef Hausner ze Slaného, jinak též učitel fyziky na základní škole v Praze“, který má názor na všechno a pokud možno „s žáky jsem na toto téma dělal pokus“. Na druhou stranu jsem se od něj dozvěděl zajímavou věc, jak může shořet vypnutá varná konvice zapojená do zásuvky (taky dělal pokus se žáky).

Jak to vidí… – host pořadu (několik stejných střídajících se publicistů) se zamýšlí nad aktuálním děním „všeho“. Někdy fajn, někdy nuda.

Host do domu – klasika, pozvou si hosta a proběhne rozhovor. Moderátor není bohužel Jan Rejžek, takže rozhovory se většinou točí v nudných mantinelech. Tady OPRAVDU záleží na hostech, zda to o čem povídají, bude stát za to. Díly s herci, herečkami už ani nestahuju. Proč? Za tu dobu jsem poznal, že tihle lidé NEMAJÍ co říct. Ač je to k neuvěření, donekonečna omleté historky z natáčení, neustálé vzpomínání na ty báječné kolegy, báječné režiséry nebo báječné priéry těch báječných her mi už lezou krkem. Nejlepší dojem ve mě zanechal například Tomio Okamura, mluvčí asociace cestovních kancelářích. To byla pecka! 60 minut jako za 6 sekund.

pořádů jsou mraky, musíte zkoušet co vám sedne. Za zmínku třeba stojí: Meteor (naučný), Radioforum, Dvacet minut Radiožurnálu, DušeK, Názory a argumenty, Odpolední session (např. recenze desek) atd atd.. móc věcí.

Snad jsem někomu z vás nasadil něco nového do hlavy, potažmo do uší! Mě to v práci usnadňuje přežít každou minutu 🙂