A je to! Dnes jsem měl možnost zúčastnit se natáčení 3. řady skvělého pořadu Ano, šéfe! Matka, též obdivovatelka stylu a pořadu Zdeňka Pohlreicha, nažhavila pár drátů a zamluvila nám místo v restauraci Radniční v Jihlavě, kde, jak jsme se dozvěděli, se bude odehrávat jeden z dílů s tímhle mazákem. Nejsem sice foodbloger jako pan Cuketka, ale i tak vám můžu říct, že jídlo bylo prostě výborný. Výborný, výborný a ještě jednou výborný. V Radniční jsem nebyl ani nepamatuju, ale jak se mezi lidem šušká, tam se na nějakou lepší gastronomii rozhodně nechodí. Je to prostě jedna z těch klasických jakžtakž restaurací, kde si dáte svýho smažáka a jdete dál…

Než jsme se dostali do lokálu, museli jsme si hoďku počkat. Místo v 15.00 otevřeli až v 16.00 a půlka stolů byla zakrytá, jak jsem zřejmě pochopil, kvůli kamerám. Taky tam bylo rozmístěno dost osvětlovací techniky a dokonce úplně nové ubrusy. Mimochodem – rychlá vsuvka – to když jsem byl na návštěvě restaurace Slepá kolej v Benátkách nad Jizerou  (nese Pohlreichovu hvězdičku), tak jsem si nejdřív myslel, že máme na stole jakýsi maskáčový ubrus a všechny jídla, co byly v pořadu byly přeškrtány tlustým černým fixem (zůstal pouze tatarák z lososa). Jídlo nic moc a za ceny by se nemuseli stydět ani v Alcronu. Obsluha byla tak pomalá, až jsem si myslel, že má číšní sádru na ruce i na noze.

No nic, zpět do Radniční, usedli jsme natěšení co dostaneme. Po delším čase k nám konečně doskotačil číšník a rovnou nám donesl speciální meníčko na fotce (jinak fota nejsou kvalitní, ale lepší prostě Nokia5800 neudělá). Jak můžete vidět, ceny OK a hlavně bylo z čeho vybírat a jenom z čtení se nám sbíhaly sliny:

Nakonec jsme si vybrali: Kotlíkový hovězí guláš, grilovanou vepřovou kotletu a hovězí biftek. Všechen ten dobrý dojem z jídla kazil ale přístup číšníků, kteří asi nebyli zvyklí na větší počet obsazenosti než je jeden stůl (obsazenost při natáčení asi  7 stolů) a možná i na ty kamery okolo, protože jim trvalo dost dlouho než nám vůbec to meníčko přinesli a když jsem si původně chtěl dát vepřovou panenku místo rýže s bramborem, trochu to chlapce vyvedlo z role a nevěděl, jestli to tak být může nebo ne (vsadím botu, že mohlo – příloha se podávala zvlášť). Radši jsem tedy objednávku změnil na guláš. Také se ani při objednávce bifteku nezeptal, jak ho chceme propečený, což se opakuje v nejednom dílu Ano, šéfe!

Sem tam za prosklenými dveřmi vykoukl sám mistr ZP a za ním se blýsknul nezvykle velký počet kuchařů ve vypraných rondech. Jak jsem říkal, obsazenost byla malá, ale na jídlo jsme čekali poměrně dlouho, určitě kolem 40 minut. Jakmile se ale otevřeli lítačky a nám dopadli talíře na stůl, zavládlo nadšení a všechny chyby byly zapomenuty. Snad jenom ten můj guláš, servírovaný v zavěšeném kotlíku nápadně připomínal jiný kotlík z jiného dílu Ano, šéfe!, kde to ZP poctivě zkritizoval, protože se z toho nedalo jíst. Tady to ovšem vyřešili přidaným talířem, jenže já jsem i tak nevěděl co s tím – na to abych kotlík přelil se mi talíř zdál poněkud málo hluboký, takže jsem ho prostě vyndal ze závěsu a prdl ho direktivně na talíř. Kolemjdoucí paní, zřejmě  ze štábu a znalá věci, mi ale poradila, že se to má vylít, no jo, stane se 🙂  viz obrázek:

Gulášů jsem jedl dost a tenhle byl prostě na jedničku. Navíc lehce rozpeklá čerstvá houska byla k tomu to pravé ořechové! Maso nádherně měkkoučké a cibule to jenom doladila k dokonalosti. Velká spokojenost. Ta byla ovšem u všech jídel a i když se to možná nezdá (viz foto dole – ta fotka je vážně běs, navíc jsem nestačil jídlo vyfotit hned ze začátku), ale biftek s pepřovou omáčkou – B O M B A. Nejdřív jsem si říkal, že je dobře, že jsem si to nedal, ale po ochutnávce… ta pepřová omáčka okolo byla prostě eňo ňuňo v kombinaci s dobře propeklým hovězím, prostě balada! Nepálila, jak by si někdo mohl myslet, měla spíš takový jemný máslový nádech a…. raději dost nebo tam budu muset zase zítra zajít. Příloha opékaný brambor.

Poslední grilovaná vepřová kotletka byla bez kosti a pěkně šťavnatá. Jak je opět vidět z hrozné fotky, maso to bylo poctivé.

Celkově z Radniční restaurace v Jihlavě velká spokojenost a kdyby to takhle táhli pořád, určitě se neztratí! Samozřejmě víme, jak to v  Ano, šéfe! chodí (ne vždy dobře – například viz. bídný dojem ze Slepé koleje na začátku článku), takže jsem moc zvědavý za měsíc, jestli budou mít ty samé jídla ještě na lístku a zda to budou dělat tak, jak je to ZP naučil. Podle šéfa restaurace to moc nevidím (vypadal jako poctivý bambula). No, nechme se překvapit!

Už se těším, až to v někdy v březnu odvysílají, protože by se mi konečně mohl splnit sen a já se mohl ukázat v TV, páč nás kamerman párkrát zasadil do záběru. Matka dokonce říká, jak jí to chutná.

A na závěr jsem neodolal a odchytnul samotného Zdeňka Pohlreicha.

P.S. koho zajímá, jak dopadla druhá návštěva Radniční, tak sem.