Ode dneška rozjíždím novou rubriku „Nasranej deník“. Něco jako je 1000 věcí, co mě serou. Tenhle nápad psát o věcech, který člověka serou, jsem sice dostal ještě předtím, než jsem na nějakejch 1000 věcí narazil, ale co už, byli tady dřív. Stejně o tom vlastně píše spousta blogerů, protože každýho něco sere. Jen si na to neudělají samostatnou rubriku. Dnešní jedovatá slina míří ke všem pořadatelům plesů, který si myslí, že polka a valčík jsou jenom do počtu, aby si Michal David revival band mohl dát panáka, než zase zahraje další ukrutnou vypalovačku tohoto zoufalýho popíkáře.

#1  – HUDBA

Ne nadarmo se říká, že ty vesnický plesy jsou nejlepší. Už několikátej rok zažívám to městský peklo znovu a znovu a pořád tajně doufám, že konečně narazíme na ples, na kterým se bude hrát polka, valčík, waltz aspoň v poměru 50:50 proti tzv. hitovkám pro všechny. Příklad za všechny – ples Moravských kováren v Jihlavě. Pořadatelé k tomu přistopili stylem hogo fogo, takže tři kapely nutností, ale oklepat prach z botek a možnost skočit si na nějaký společenský tanec jsme měli všehovšudy šestkrát (manželka říká čtyřikrát, já ale raději přidal). Nekecám. Za sedm hodin bych čekal víc.

Zato všelijakejch Kabátů se nahrálo dost a dost. Nechápu, proč chodit na ples v obleku, když se na něm hraje jako na kdejaký vesnický zábavě a tanec se smrskává do vytvoření kruhu z hloučku lidí, co se snaží vypadat co nejmíň trapně a hlavně se moc nezpotit, protože igelitový sako moc vzduchu nepropustí (jo, jedno takový mám). S tím jděte už do hajzlu, díky.

#2 – PROGRAM

I tohle souvisí s bodem jedna. Nechápu, proč se na ples zve kapela typu Laura a její tygři, která zahrála na Pivovarské plese ve Velkém Beranově před několika lety. Vybalili po půlnoci a na parket se pomalu přišouralo 10 lidí. Chtěl jsem jet na koncert, nebo na ples? Trapas a zoufalství. Mimochodem celou dobu hrál Jarda Hypochondr & Divná parta. Možná znáte jeho největší hit Šenkýřka, takže představu o průběhu akce máte celkem jasnou.

Stala se z toho taková nutnost, že bez kulturní vložky by asi návštěvník pošel nudou. Inu proč ne. Menší zpestření není na škodu. Jen to nesmí být jako v případě Moravských kováren zase koncert (Markéta Konvičková ze SuperStar a jejích pět songů) a podivnej typ jménem Efreet, u kterého program sliboval „ohňovou či světelnou show“ v délce pěti minut. Kromě toho, že si asi šestkrát řekl sám o potlesk a na konci žonglování s šavlemi „efektně“ přesekl pomeranč, toho moc nepředvedl (žádný oheň, žádné světlo). Taky jsme se na sebe s přáteli udiveně podívali. Jenom pro zajímavost přikládám program. Všimněte si, jak poctivě moderátor všechno uvádí (klik pro zvětšení):

#3 – TOMBOLA

Je jasný, že hlavním katalyzátorem těhle myšlenek byl ples Moravských kováren. A na tombolu jen tak nezapomenu. Moderátor zahlásí číslo… nikdo nepřijde. OK, jedeme dál, hlasí se další číslo. To už ale k pódiu funí sám ředitel kováren, že to číslo na začátku bylo jeho a že teda vyhrál 3. cenu. Moderátor se nedal a poslal hlavouna zpátky na židli, že má smůlu, a že to prostě prosral. Říkám si, formát, tenhle moderátor. Tak to má být. Odhlasovala se druhá cena a šlo se na první. A hádejte, kdo to vyhrál. Jo, opět ředitel. Navíc jsme se dozvěděli, že i minulý rok tenhle bodrý chlapík vyhrál. Divný, co? Neskutečno v přímým přenosu. Nutno ale dodat, že se ceny vzdal a člověk se mohl jenom dohadovat, zda šlo o podivné píár, nebo o hlas svědomí.

Výdej zbylých cen nás dostal do kolen. Do fronty jsme si stoupli v 01:30 a odcházeli jsme s fleecovou mikinou XXXL a skládací přepravkou ve 03:00. O výdej se staralo pět blondýn a jeden na frontu dohlížející bodyguard, kterej se nestyděl pustit nějakou pindu rovnou dopředu a ještě měl tu drzost tvrdit, že „ta paní tady stála před váma“. Tak ti, ty šašku, vzkazuju, že když někde stojíš hodinu a půl ve frontě, tak moc dobře ví, kdo je před ním a kdo ne. Ta fronta měla 10 metrů, takže to šlapalo rychlostí jedna cena za deset minut. Neber to!

#4 – OBLEČENÍ

To už je mi celkem jedno, v čem kdo nastoupí do akce, i když nezřídka mi obočí lítá až na temeno. Sám chodím ve svatebním kvádru z OP Prostějov, ale je to aspoň pořád kvádro. Silně pohodoví mladíci s tátovým vytahaným sakem, teniskama jako pneumatika od traktoru a různobarevným účesem mě vážně iritují. Pohodář / free chlapák vypadá jinak, borci.

No nic. Zazvonil zvonek a dnešnímu hejtu je konec. Snad jsi celou dobu, milý čtenáři, uznale pokykoval hlavou. Pro zajímavost odkaz na odbornější článek na Muži v Česku.