Six Feet Under s českým názvem Odpočívej v pokoji od HBO má na CSFD vysoké hodnocení a podle nadšených komentářů se zdá, že je to absolutní bomba. Zhlédnul jsem všech 5 sérií a úplně tak nadšený nejsem. Je to poctivé hutné drama o osudu rodině Fisherů, kteří vlastní pohřební ústav. V každém díle zemře na začátku nějaký člověk (má vždy pohřeb u Fisherů) a to se proplétá s osudy rodiny. Hned v úvodním dílu to schytá hlava rodiny, táta Nathaniel, který se ale na obrazovku vrací v podobě vidin členů rodiny. Je to seriál o životě a smrti a klidně by se to mohlo jmenovat Sága rodu Fisherů.
Všude se neustále opakuje, že tvůrcem je Alan Ball, režisér Americké krásy a seriál posbíral 6 cen Emmy za první řadu. Ta má opravdu černého humoru na rozdávání (například se během sledovaní dočkáte bizarních fiktivních reklam na pohřebácké vybavení), ale čím déle to budete sledovat, tím více je to depresivnější až na konec páté série, který má větší efekt, než slzný plyn nastříkaný přímo do obličeje, ale jako zakončení seriálu to bylo vážně skvělé (lepší zakončení tohoto typu seriálu jsem neviděl), škoda, že se z tohodle nepoučili scenáristi LOSTů. Slzopudný seriál není sice zrovna můj šálek kávy a přesto jsem to dokoukal, což o něčem také svědčí.
Nicméně po nějaké době mi už ty věčné problémy hrdinů začaly připomínat Beverly Hills 90210, kdy se z prdu udělá kopec hoven, co hrdinům padá na hlavu. Slovíčka „promiň – omlouvám se“ jsou v každém dílu a někdy to bylo vážně k nevydržení. Ještěže je v rodině gay páreček David (Michal C. Hall aka DEXTER) s partnerem Keithem, kteří mě bavili absolutně nejvíc a taky mi přišli asi nejnormálnější. Obzvlášť jejich pokus o adopci dvou černých výrostků je parádní. Bratr Davida Nate byl ze začátku hodně sympatická postava, ale postupem času se z něj stal totální kretén včetně jeho ženy Brendy a jakmile se tihle dva objevili v záběru, obracel jsem oči vsloup, protože jestli v Beverly Hills měl každej z jedný hádky životní trauma, tak tyhle dva ho měli snad i z nespláchnutýho záchodu.
Samostatnou kapitolou jsou vidiny rozhovorů s mrtvými, především v podobě zemřelého táty, což jsem pochopil jako vnitřní rozpoložení hrdinů v závislosti na určitý problém. Párkrát za čas se to dalo snést, ale jak říkám, moc psychologie a depresí není to, po čem zrovna toužím. Tragických scén je požehnaně. Umírá tam kde kdo.
Celkově hodnotím Six feet under jako povedenou záležitost, ale že by to byla taková bomba jak se mi snaží vnutit některé komentáře na CSFD, to asi ne. Mix černého humoru s přemítáním o životě a smrti může někomu dát pocit, že to má opravdovou hloubku a mladý emo chlapec či dívka si v tomhle najdou své, ale někdy to prostě je jenom nudná vata.
