Čtvrtá řada Ano, šéfe! byla celkem bída, ale jedna restaurace rozhodně vypadala, že by za tu návštěvu stála, takže jsme se známými rozhodli vyrazit na čtyři dny směr Litomyšl do vesničky Čistá. Po všelijakých zkušenostech ze Šumavy U Štěpána jsem byl rozhodnut všechno domluvit předem, abychom zase nemuseli závistivě koukat na rezervačky po stolech, zatímco budeme stát mlsně opodál. Úspěch z Ano, šéfe! se stejně jako u Štěpána projevil plnou obsazeností penziónku, takže místo začátku léta jsme se tam vešli až na konci sprna. A jak jsme dopadli?

Dobře.

Komunikace přes email probíhala rychle (na odpověď jsem nečekal měsíc, Štěpáne) a navíc mi ještě pro jistotu zavolali. Hned jsem se vyptával, zda je nutná rezervace u stolu, ale byl jsem ujištěn, že není, což se potvrdilo a měli jsme si vždy kam sednout. Mluvím o podvečerních časech kolem páté, šésté hodiny, jinak jsme jezdili po okolí.

Pokud si Zběhlíka nepamatujete, tady je krátký sestřih (nebo komplet díl 4×09):

Stejně jako Pohlreich jsme celkem koukali, jak hezký to tam všechno je. Vážně super a s dětmi ještě lepší, protože tam mají jakési oplocené hřiště s houpačkami a parádním domečkem (v sestřihu čas 1:36 v pozadí), kde se teda vyřádil i náš jeden a půlroční Vojta. Jen z těch oken tam zbylo už jenom jedno. Nedivím se. A to není všechno. Tahle mini roubenka v sobě ukrývá i živé kozy! Je to jako když jdete do ZOO. Bomba. Děti pořád běhaly trhat trávu a krmily je.

Po příjezdu došlo na první menší problém. V emailu jsem si domluvil dětskou postýlku, ale v pokoji jsme našli akorát rozestlanou přistýlku. Nicméně stačilo promluvit s recepcí a do dvou hodin byl problém vyřešen. Jen mě trochu překvapilo, že i za postýlku si účtují 150 Kč na den. Nevadí mi, že za ni chtějí peníze, ale tak nějak jsem si myslel, že bude zadarmo. Jinak bysme si ji půjčili od známých. Ani na webu o tom není ani zmínka. No co už.

Vůbec jejich stránky mají podle mě dost mezer. Fotogalerie pokojů znamená čtyři fotky postelí (celá fotogalerie je nepřehledná a fotky malé). Zajímavosti v okolí pro změnu zase čtyři odkazy na stránky měst. Chvilku mi trvalo, než jsem to celý prošel a vyčetl nějaké ty informace. Na druhou stranu kontakt a jídelní lístek tam najdete aktualizovaný. Taky jsem nedokázal vyčíst, že cena 500 Kč za noc je včetně snídaně! Teď to na webu zpětně vidím, ale prostě jsem to předtím musel přehlédnout. Já vím, jak tyhle weby pro podnikatele většinou dopadnou, co tam nedáte hned na začátku, to už se tam nikdy nedostane. Přidejte k tomu redakční systém (tady asi Joomla), díky kterému jsou majitelé rádi, když dokážou změnit aspoň jídelák a stránky trpí.

Snídaně byly formou švédského stolu, mohli jsme si i zvolit čas (od 8:00 – 9:30) a výborný! To se nám vážně líbilo, protože bylo v rámci možností z čeho vybírat a poslední den jsme dostali dokonce i domácí paštičku z menu. Pečivo bylo vždy měkké a křupavé. Ze snídaně jsme byli nadšeni. Narazil jsem ovšem i na plesnivý tavený sýr. Podle zmačkaného vzhledu to jistě nebyla vada výroby, ale spíš delšího přežívání v kuchyni. To se naplno potvrdilo další den, když jsem se podíval na datum spotřeby asi šesti nabízených jogurtů. Čtyři byly prošlé o pár dní a jeden dokonce o celý týden. Taky jsme čekali, že nám někdo doplní pití. Asi záleží na směně, protože ta druhá se narozdíl od první neustále ptala, zda něco nepotřebujeme a kdyby ano, ať si hned řekneme.

Ubytování splnilo naše očekávání. Že se zase vracím k webu… Je škoda, že tam nemají vyfocené třeba i sezeníčko na terase u pokojů, koupelnu nebo zmíněný dětský koutek. Já jsem fotil jako o život, ovšem nemůžu vám tady ukázat ani prd, protože mi nějakou záhadnou chybou fotky zmizely z disku (prostě jsem o ně přišel). Naši známí měli trochu problém s pachem ze záchodu, takže berte jenom pokoj se zelenýma stěnama 🙂 Výbava byla taky v pohodě. Jak se říká, Hilton to nebyl, ale do nějaký díry to mělo hodně daleko.

A konečně restaurace!

Už jenom když se podíváte na lístek na webu, tak mi neříkejte, že byste si něco nedali. Neustále jsem se ošívali a nemohli se rozhodnout, co si ze všech těch dobrot dáme! To se mi vážně moc nestává. A ty přílohy! Jé, zase bych tam zajel na obídek. Za celou dobu pobytu jsme si dali:

Hovězí guláš – výborný. Guláš jak má být. Líbila se mi ta variace knedlíků, že to nebyl jenom klasickej houskáč.

Zběhlíkova klobása – žádné kusy špeku, ani vytékající mastnota. Navíc konečně restaurace, kde vám nandají pořádný kopec hořčice.

Pečené kuřecí stehno – přidávám jedinou dochovanou fotku… Anbelívlbl. Manželka byla moc spokojená. K tomu nám udělali bramborovou kaši s batáty.

Domácí paštika z kachních jater – to jsme nemohli si nedat. Bylo jí vážně hodně a všichni jsme si pochutnali. Jenom snad místo dvou opečených toustů bych ocenil ty čtyři kusy zapečených bagetek s bylinkami z příloh. Jinak asi chápete, jaká byla naše radost, když jsem paštičku dostali k snídani.

Pstruh z místního potoka v moučné krustě – viděno na vlastní oči. Ráno vyloveni ze sádky a odneseni do kuchyně. Asi nej nej jídlo. Pro milovníky ryb povinnost.

V podstatě jsme nebyly zklamáni skoro žádným jídlem. Ochutnali jsme i kachnu, vepřovou panenku, kuřecí steak, kynuté knedlíky, vývar, no snad skoro všechno. Předposlední den jsme si dali vývar podruhé, ale ten byl teda mazaně přesolenej (asi zase jiná směna, protože už jsme měli jinou obsluhu). Jenže manželka si dala dvě sousta a nijak jí to nepřišlo, takže tím nakrmila kluka, při testovacím třetím soustu znejistěla a dala mi taky ochutnat… Solná jeskyně ukrytá v jediném talíři. Jenže to už bylo na nějaké vracení pozdě. Nicméně obsluha a celkový dojem byl super.

Majitelé bydlí v objektu a měl jsem vážně pocit, že jsem vítaný host. Celkově hodnotím zážitek u Zběhlíka na devět hvězdiček z desíti. Lidský přístup v tomto případě není žádná fráze. Doporučuju, určitě je jeďte navštívit.

P.S. Pozor na židle v restauraci, mají něco za sebou a pod mými 89 kily se nebezpečně se rozjíždějí 🙂