Kdo viděl nebo zná pořad Ano, šéfe! už určitě ví, kam tenhle článek směřuje. Restaurace U Štěpána byla nejúspěšnějším podnikem v této show, protože nabízela nejenom vynikající koncept (budoucí bio steaky pasoucí se hned za restaurací) a prostředí, ale i příjemné skromné majitele, kteří s tím měli chuť něco udělat a taky udělali. Proto jsme si to s manželkou zvolili jako cílovou destinaci a odjeli na pár dní do vesničky Petrovice u Sušice do hotýlku a restaurace U Luhanů na Šumavě, protože bližší ubytování jsem nenašel. A vskutku, k Štěpánovi to bylo asi 200m. Jeden z mála kladů tohoto hotýlku, ale o tom až jindy…

Jelikož sláva podniku byla díky Zdeňku Pohlreichovi enormní a už na stránkách Biofarmy Vojetice (jinak právě Hospůdka U Štěpána) se psalo, že do 10.7.2010 mají plno, již 2.7. jsem se snažil zarezervovat stůl měsíc dopředu. Ale ouha! Co se nestalo. Po několikátém vytočení uvedeného čísla pro rezervace na webu se mi vždy ozvalo jediné: „Volaný účastník je dočasně odpojen z provozu“.

Co udělá moderní člověk pokud se nemůže dovolat? Samozřejmě napíše email. Ale ouha podruhé! Týden žádná odpověď, zkouším tedy znovu telefon, znovu stejná odpověď, zkouším napsat další email, potom další (z jiné adresy), znovu volám, všechno marné.

Čtyři dny před odjezdem dostávám odpověď, že termíny rezervací jsou plně obsazeny a že přes email rezervace neberou a ať volám v pondělí, úterý a středu od 9-12. Přísahám, že až teprve teď objevuji na jejich webu stejné upozornění, které jsem obdržel emailem. Myslím, že předtím tam rozhodně nebylo, ale teď už si 100% jistý nejsem. Celkem nakvašeně zkouším v pondělí přesně v 9:00 telefon. Neuvěřitelné! Telefon hlásí obsazeno. Ok, zkusím znovu… obsazeno… ok ok… ještě jednou… „Účastník je dočasně odpojen z provozu“… paráda. Co naplat, pět minut pauza a jedu nanovo… chvilka napětí a telefon zvoní!!

Na otázku, zda nemají JAKÉKOLIV místo na JAKÝKOLIV čas od středy do neděle tento týden dostávám smutnou odpověď, že je bohužel vše obsazeno, ALE(!!) že ven na zahrádku rezervace nedávají, tak ať to zkusíme někdy od tří do pěti. Naděje umírá poslední.

Ve středu po příjezdu nastal Den D, kdy s překvapením zjišťujeme, že i když cedulka pro cyklisty u našeho hotelu ukazuje „Vojetice – 2km“, Štěpán se objevuje po pěti minutách chůze. Pro změnu žádným překvapením nebylo, že místa na zahrádce jsou plně obsazená, ale zajímavé je, že některá mají na stole cedulku „RESERVE“ (i přes to, že „ven rezervace nedávají“). Zkoušíme, zda by nám tedy taky nedali rezervaci. A teď pozor… „Víte, to je zcela VÝJIMEČNĚ ty rezervačky venku, to my normálně nedáváme, to je teď pro jednu skupinu“, říká ochotná slečna, „ale zkuste to ve čtvrtek nebo v sobotu hned v 11:00, v pátek máme zase rezervaci i venku… ale to je VÝJIMEČNĚ.“

Ve čtvrtek jsme vyrazili jen tak na čumendu. Situace se opakovala, beznadějně plno. Inu, prdíme na to – počkáme si na sobotu!

Tentokrát jsem to nenechal náhodě!  Jak můžete vidět na následující fotce, místa venku jsme obsadili přesně v 9:40. HAHÁÁÁ!! Balící kempaři (o pár metrů vedle je i klasický kemp na stany) se trochu divili.

Pomalu se blíží 11. hodina a stoly se začínají plnit. V 10:30 už bylo plno a další půlhodinu jezdili auta jen to hvízdalo. Někteří se jenom podívali a zase jeli pryč, ty otrlejší nahlíželi do otevřených okýnek restaurace a ptali se na rezervace.

V mezičase přistává u sousedního stolu cedulka „RESERVE“ (už se ani nedivíme, jenom nás to víc napružilo). Jakmile se i u našeho stolu objevuje obsluha s další cedulkou „RESERVE“ a říká magickou větu: „Já ten stůl potřebuji, takže pokud byste mohli…“ pomalu začínám ztrácet vědomí a z posledních sil vykřikuji: „Ne! Ne, ne. My tady sedíme už od půl desátý a nikam nejdeme, dejte to tamhle těm lidem“ a ukazuji na ty, co si situaci nepojistili tak včasným příchodem jako já. Mohutná vlna odporu servírku poněkud znejistila, takže se vážně otočila a zkusila štěstí vedle. Naštěstí to byli pouze lidé, kteří čekali na vlastní rezervaci uvnitř, dokud se neotevře, takže paní slaví vítězství. Člověk by si myslel, že REZERVACE venku se nedávají. Nasranost zamořuje naši skupinu.

Konečně držíme jídelní lístek:

Jak vidno, z levného kraje bio steaky nejsou. To je v pořádku, za kvalitu se platí a ty ceny steaků jinde jiné taky nejsou.

Začínám objednávkou na hovězí játrovou paštičku s cibulkou a brusinkami (65,- myslím). Jeden rohlík je nakousnutý, protože jsem nevydržel a na focení ihned zapomněl. Pečivo čerstvé, paštika fajn, snad mohla být trošičku výraznější.

Objednávám si rumpstek s cibulovou krustou (přesně ten, co poradil Pohlreich v Ano, šéfe!). Jako přílohu dozlatova restované brambory. Pokud by vás bylo víc, určitě si dejte jednu porci brambor pro dva, protože porce je akurátní a většina našeho stolu to nezvládla. Na fotce vypadá trochu ploše, ale není tomu tak.

Další objednávky: Pečený steak ze zadního podávaný s čerstvým křenem, ciulí, hořčicí a chlebem (foceno u cizího souseda 🙂 )

Pečený steak ze zadního podávaný s hříbky na cibulce.

Rumpstek podávaný s cibulkou, slaninou, čabajkou, fazolemi a chilli:

Všechny steaky byly jak mají být a určitě bysme si pochutnali víc, nebýt nepříjemné pachuti ve vzduchu kvůli rezervacím a tím pádem i nabroušené náladě vůči všemu „štěpánskému“. Obsluha byla rychlá a na objednávku jsme čekali opravdu jenom chviličku.

Majitelům bych poradil, aby té paní/slečně co určitě sedí od pondělí do středy u telefonu a dělá rezervace, tak aby jí založili něco jako email rezervace@ustepana.cz, který by měla taktéž na starost. Na stránkách by také mělo být aktuální datum, dokdy je beznadějně plno a neříkejte mi, že by to potom najednou nešlo. Poslední rada se týká rezervací venku – když říkáte, že je ven nedáváte, tak je nedávejte. Ušetříte si čas a nikomu nebude muset vysvětlovat, proč jsou venku rezervace.